Masters Of Rock 2015, areál R. Jelínka, Vizovice, 9.-12.7.2015

23. července 2015 v 19:41 | Sharrie |  Reporty
Line-up třináctého ročníku metalového svátku byl nabitý. Festival lákal na jména, jako jsou Nightwish, Within Temptation, HammerFall, Powerwolf, Gamma Ray, Black Label Society či U.D.O. a mnoho dalších. Masters byl nejen pestrý hudebně, ale i národnostně. Člověk se tu mohl setkat s Němci, Poláky, Holanďany, Slovinci, Slováky, Izraelci, Američani či dokonce Venezuelany. Areál během vystoupení hlavních účinkujících praskal ve švech a tak není divu, že kdyby přijelo o pár stovek fanoušků víc, nikam by se už nevešli. Letošní počet návštěvníků tak byl o něco větší než ten loňský a blížil se ke 25 000. Co už je tedy slušné číslo.


DEN I.

První den zahájili folkrockový Fleret, kteří tu vystupují skoro každoročně a fanoušci Masters si je za to oblíbili. Bohužel se skupinou již nevystoupila Jarmila Šuláková jako na předchozích ročnících, nicméně to na kvalitě vystoupení neubralo a areál byl téměř plný.

Free Fall jsem měla možnost shlédnout jako předskokany Within Temptation na jaře v Praze, kde předvedli celkem dobrou show. Skupina se na letošním ročníku ukázala s novou zpěvačkou Andreou Leovou, které post zpěvačky sedí. Jejich hudba byla rázná a bavila.

Prvním zahraničním interpretem se stala Xandria s charismatickou Dianne Van Giersbergen za mikrofonem. Vzhledem k tomu, že skupina dostala celkem krátký prostor na hraní, točil se jejich set ohledně nejznámějších hitů jako "Blood On My Hands", "Ravenheart", "Valentine" či "Nightfall". Oproti vystoupení před dvěma lety, kdy se tu zastavili s bývalou zpěvačkou Manuelou Kraller působil letošek uvolněněji a kapela sklidila patřičný potlesk.

Na Mercenary dav dost prořídl a já mizím s ním. Vracím se až na The Gentle Storm, což je tedy nový projekt holandské zpěvačky Anneke Van Giersbergen a Arjena A. Lucassena. Tito dva hudebníci spolupracovali i na jiných hudebních projektech jako je Star One či Ayreon a letos společně vydali album "The Diary". Na Masters sice dorazila jen Anneke, ale vydala ze sebe maximum. Její doprovodnou kapelu tvoří zkušení hudebníci jako je například Marcela Bovio a Johan Van Stratum (Stream Of Passion) či Merel Bechtold. Setlist se skládat převážně z alba "The Diary", nicméně se dostalo i na cover verze od The Gathering, Ayreon a Devina Townsenda.

Podium se uvolnilo pro američany Kamelot, kteří s sebou dovezli novinku "Haven". Skupina má u nás velkou fanouškovskou základnu a tak není divu, že se areál slušně zaplnil. Zvukově bylo vystoupení velice chudé. Nevím, co se opět letos stalo se zvukaři, ale Kamelot nebyli jediný, kteří měli špatný a bohužel se to na jejich chování odrazilo. Zpěvák Tommy Karevik působil utahaně, avšak se snažil vypadat, jako že se nic neděje. Nicméně kapela zahrála většinu svým hitů jako je "Ghost Opera", "March Of Mephisto" a "Forever". Došlo i na novinky "Insomnia" a "Veil Of Elysium".

Jedním z očekávaných vystoupení večera byl mistr heavy-metalu U.D.O.. Bývalý zpěvák Accept se na podiu ukázal kolem deváté večerní a řezal do toho jako za mlada. U.D.O. navíc letos vydali novinky "Decadent", z které zazněli novinky "Speeder" a "Decadent". Jako bonus mohli fanoušci slyšet hitovky ze staré éry Accept.

Asi nejvíce se ten večer fanoušci těšili na holandskou partu Within Temptation. Skupina v čele s krásnou Sharon Den Adel předvedla opravdu vydařenou show. Podium měli nachystané ve stylu poslední placky "Hydra" se třemi obrazovkami. Světelná projekce dodávala vystoupení šťávu a na kapele bylo vidět, že ji hraní baví a to bez jakéhokoliv zaváhání. Sharon vybízela dav, tančila a skákala. Mohli jsme slyšet, jak starší skladby ("Stand My Ground", "Faster", "Mother Earth") tak i ty nové ("And We Run", "Paradise (What About Us)", "Dangerous"). Zkrátka perfektně odvedené profesionální vystoupení, jak má být!

Pro ty, kteří byli stateční, večer zakončili Bloodbound. Já se ovšem raději odebrala do svého stanu.

DEN II.

Pátek se pro mě co se týče vystoupení, stal asi nejslabším dnem festivalu, a proto jsem spíše většinu času trávila v kempu. Nicméně jsem si nenechala ujít vystoupení skupiny Legion Of The Damned, kteří odehráli slušné show na Masters už v minulosti a tak se dalo očekávat, že bude laťka opět vysoko. Tato trash death metalová parta z Holadska převedla perfektní vystoupení a v kotli se na ně tvořili různé circle-pity.

Následovalo švédské seskupení Hammerfall, na které byl areál naplněný k prasknutí. Po jejich slabším vystoupení v roce 2011 se skupina pohnula opět dopředu. Jako úvodní píseň zvolili "Hector's Hymn" z nového alba "(r)Evolution", což považuji za sázku na jistotu. Dostali prostor i starší skladby "Any Means Necessary", "Hearts On Fire" či "Threshold". Zpěvák Joakim neustále vybízel dav a ten mu doslova zobal z ruky. Skvělé!

Velké zklamání dorazilo v podobě Zakka Wylde a jeho Black Label Society. Zakk ukázal, že je mistrovský kytarista, nicméně místy jeho nekonečná sóla mohly některé fanoušky nudit. Na to doplatil i zbytek kapely, který působil spíše jako křoví. Nebylo to záživné, utahané a rádoby drsná gesta to nezachránila. Těžko říct, kde se stala chyba. Asi je to tím, že těmto druhům vystoupení zrovna neholduji. Bohužel jsem nebyla jediná, kdo se po chvíli raději odebral do pivního stanu.

Konec pátečního programu patřil Řekům Septicflesh, kteří měli problém s přípravou. Nastoupili s několikaminutovým zpožděním, nicméně skupina to fanouškům vrátila dvojnásob. Septicflesh s sebou dovezli nové album "Titan", z kterého jsme zaslechli "War In Heaven" a "Prototype". Vzhledem k tomu, že v té době už byla neuvěřitelná zima, odebrala jsem se raději po pár písních spát.

DEN III.

Třetí den se do areálu vracím okolo dvanácté, kdy se na podium ukázali Dymytry. Na to že se jednalo teoreticky o dopolední kapelu, měli slušně naplněný areál. Dymytry snad nemusím nikomu přestavovat, české publikum je zaručeně zná. A já se musím přiznat, že stále nechápu, co na téhle partě všichni vidí. Ne že by hráli vyloženě špatně, ba naopak měli jeden z nejlepších zvuků na letošním Masters, ale namachrované řeči a drsné postoje jsou věc, která mi u nich na koncertech prostě vadí. Ve finále tak na mě skupina působí spíš jako někdo, kdo si hraje na něco, co není. A to je škoda.

Zástupci další české scény Arakain předvedli svou klasickou show, která nenadchla ani neurazila. Honza Toužimský je skvělý zpěvák a to nám znovu ukázal ve Vizovicích. Chyběla tomu už jen Lucka Bílá, která by tomu dodala ještě větší grády.

Crucified Barbara je partička čtyř švédských rockerek, kterým to šlape jako po másle. Holky pařily jako šílené a mužská část pod podiem slintala při pohledu na ně. Předvedly energickou show, která roztančila kde koho a dokázaly tak, že rocková kapela funguje perfektně i bez mužů.

Vystoupení Blues Pills měním za pořádný pozdní oběd a vydávám se až na Delain, kteří byli mým středem zájmu hned, co potvrdili svou účast na letošním ročníku. Jejich domovina - Holandsko je rodištěm výborných symfonic-metalových kapel, jako je kupříkladu Epica či Within Temptation a Delain se zaručeně k nim také řadí. Mírné zklamání jsem zažila, když vystoupili se Sabaton v únoru v Praze, kde měli naprosto nepochopitelný setlist, který mě uspával k smrti. Za to na Masters mi to Delain všechno vynahradili. Mohli jsme slyšet jejich nejznámější hity jako "We Are The Others", "Stay Forever", "Get The Devil Out Of Me" či "The Gathering". Vokalistka Charlotte Wessels je ve výborné kondici, na podiu svítila jako sluníčko a ochotně se usmívala do foťáků.

Večer samozřejmě patřil Powerwolf. Jak ráda vzpomínám na ročník, kdy tato parta hrála v poledních hodinách pro pár stovek lidí a dnes se vypracovala k tomu, že má narvaný areál. Jako bonus pro fanoušky tu navíc natáčeli DVD a do světa oficiálně pustili novou desku "Blessed & Possessed", která ve festivalovém stánku mizela jako šílená. Powerwolf vystoupili o necelou půlhodinu později, kvůli přípravě pódiové show, což rozhodně nevadilo, protože se bylo opravdu na co koukat. To se ale nedá říct už o zvuku a jsem zase u toho, co jsem psala výše a možná se budu i opakovat. Zvukař totiž pokonil, co se dalo a musel to slyšet i kdejaký člověk bez hudebního sluchu. Nevím, jak to bylo v prvních řadách, ale v těch zadních se dalo bez problémů povídat a lidé kolem mě začali naštvaně opouštět areál. Nicméně v půlce vystoupení se vše dalo víceméně do pořádku a já to vesele vydržela až do konce. Powerwolf zahráli novinky "Army Of The Night" a "Armata Srtigoi", ale taky jejich předchozí hity ("All We Need Is Blood", "Amen & Attack").

DEN IV.

Čtvrtý den pro mě byl podobně osazenstvem slabý jako ten druhý. Hlavní tahouny pro mě znamenaly až večerní kapely, které odstartovala Arkona z Ruska. Tato moskevská parta patří již několik let ke špičkám folk-metalových kapel a to potvrdili i letos na Masters. Masha odhodila vlčí kůži, což není divu v těch vedrech, které areál spalovaly celé čtyři dny, a ukázala, že je jak výbornou zpěvačkou tak i glowlerkou. Pod podiem se opět tvořili circle-pity a jiné podobné útvary.

Následující finská formace Sonata Arctica si nachystala pro Masters speciální show v podobě "Ecliptica - 15th Anniversary", což tedy znamenalo připomenutí si úplně prvního alba "Ecliptica" vydaného v roce 1999. A jak Finové slíbili, tak ukázali. Jejich setlist byl plný starých hitů, kupříkladu "Don't Say A Word", "UnOpened" a "Replica". Na závěr nechyběla ani novinka "The Wolves Die Young", která za staršími písněmi rozhodně nepozůstávala.

Gamma Ray jsou dnes německou powermetalovou ikonou. Vede ji Kai Hansen, který je jak dobrý kytarista, tak i zpěvák. Kapela stále šlape jako hodinky. Svůj 75 minutový set okořenili známými peckami, u kterých si kdejaký fanoušek poklepával nohou a zajisté přišel na své. Nechyběla ani cover verze "I Want Out" od Helloween.

Závěr festivalu dostali na svá bedra symfonici Nightwish z Finska, kteří s sebou dovezli novinku "Endless Forms Most Beautiful" a zpěvačku v podobě Floor Jansen. Nemá cenu tu rozebírat věčné téma Tarja-Anette-Floor, protože to by tento článek pak byl nekonečný. Ale Floor jakoby kapelu po předchozích událostech oživila a vdechla jí vzduch do plic. Nightwish znějí uvolněněji a odpočatě. Nicméně se stále nemohu zbavit pocitu, že Floor jakoby zpívala jen z poloviny, což je škoda, ona na to rozhodně má. Bohužel na Masters to také nebylo úplně ono a to hlavně kvůli nazvučení a selhání techniky, díky níž na poměrně dlouhou dobu vypadly obrazovky s přímým přenosem. A tak já se svým menším vzrůstem neustále stála na špičkách a jen si představovala co se na podiu děje, tak jako spousta lidí kolem mě. Pódiová show Nightwish je ale bezkonkurenční. Perfektně seřízená světla, animace na obrazovce a dokonce nechyběly ani plameny a ohňostroje. Zahráli i starší tvorbu, ve které Floor byla skvělá. Nechyběl ani Troy Doneckley a jeho píšťaly s dudami. Byla to perfektně odvedená show, kterou bohužel srazil zvuk a tak jsem v půli byla nucena odejít. Pevně, ale věřím, že Nightwish v prosinci v Praze budou excelovat. Za mě jinak palec nahoru.

Jak již bylo několikrát zmíněno. Letošní ročník Masters Of Rock se vydařil, snad i lépe než ten loňský. Fanoušků bylo letos požehnaně a obsazenost kapel skvělá. Škoda jen těch několika zvukařských tragédií, které brzdili program. Ale to se snad do dalšího ročníku dá do kupy. Takže příští rok zase na viděnou!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Darkness ღ Darkness ღ | Web | 20. září 2015 v 21:40 | Reagovat

Strašně jsem chtěla na Nightwish, ale nebylo s kým na Rock For People jsem se nakonec taky nedostala :/ Powerwolf bych taky strašně ráda viděla :) Tak snad příště :)

2 ela-vampire.blog.cz ela-vampire.blog.cz | Web | 31. ledna 2016 v 14:57 | Reagovat

Ahoj, znovu jsem začala psát a dělat grafiku a dělám novej náběr affs. Tebe si tam každopádně nechávám, protože tvůj blog se mi moc líbí a baví mě tvoje články. Tak až budeš mít někdy čas tak se stav a můžeš třeba nechat koment :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama