Kdo já vlastně jsem?

23. září 2016 v 8:55 | Sharrie |  Téma týdne
Článek na Téma týdne jsem pojala trochu netradičně a začala něčím úplně jiným, než jsem původně chtěla psát. Přesto si myslím, že naprosto přesně vystihuje to, čeho jsem chtěla dosáhnout.

Abdon je v podstatě obdoba internetového časopisu, na kterém se každý měsíc nejen podílejí amatérští pisálci, ale také ty skuteční. Před nedávnem mě kontaktovala členka jejich týmu, zda-li bych jí mohla poskytnout něco jako malý rozhovor o blogu a já tak s radostí udělala, protože mě těší, že má někdo zájem o věci, které se týkají mého života a mých zájmů. Pokud byste někdo chtěli zvědět, opravdu mě baví dělat rozhovory, které se týkají mých názorů, pohledů na svět a zájmů, též samozřejmě metalu. Článek o mém blogu naleznete na této adrese. Tímto chci poděkovat časopisu za uveřejnění a spolupráci. Jste super jen tak dál!

Před pár měsíci jsem se dokonce podílela na spolupráci s jedním slovákem, který zakončoval studium psychologie bakalářskou prací na téma "Osobní pohoda hráčů MMORPG" a na Facebooku ve skupině zaměřenou na české a slovenské fanoušky hry World Of Warcraft (mnozí z Vás víte, že tohle je má srdcová záležitost), přidal anketu, která se týkala hraní. Anketu jsem tedy vyplnila s chutí. O dalších pár dnů později mě autor kontaktoval s tím, že by potřeboval ode ještě maličkost a to malý rozhovor, který jsem samozřejmě neodmítla. Nakonec mi přišla hotová práce na email ve formátu pdf a já se mohla s chutí vrhnout do čtení. A věřte nebo ne, výsledky v práci mnohdy překvapily, jak je vůbec možné pomocí obyčejné ankety zjistit, jak lidé reagují, cítí se v osobním i profesním životě, a v jaké míře jsou vlastně závislí na počítačových hrách a fantasy světu.

Co se týče mých výsledků také mě neuvěřitelně překvapily a to hlavně, že daný autor mě vůbec nezná osobně, naprosto přesně vystihl mé přemýšlení, pocity a v podstatě i závislost na dané hře. Pro ty, kteří si teď klepou na čelo, čím ta holka ztrácí čas. Hraní na počítači beru jako relaxaci. Rozhodně nejsem ten typ člověka, který by brzo ráno před prací vstával, aby si stihl ještě na chvíli zahrát a večer nevěděl, kdy si jít zase od toho lehnout a nechodil například ven s kamarády, aby mohl jen hrát. Čas na přátelé, výlety, školu, čtení a koncerty si snažím najít vždycky. Ale je pravda, že když vím, že se ráno nevstávám a další den není nic v plánu, ráda ve světě Warcraftu zůstávám o něco déle než by bylo zdravé, ale to je zase jiná kapitola :-P Zkuste vysvětlovat vedoucí, že důvod, proč jste dnes zaspali do práce, bylo raidování s guildou po večerech na Teamspeaku (hráči WoW pochopí).

Jedinci, kteří něčemu fandí, se rozhodně nemají za co stydět. Vždycky se najde někdo, kdo se tak cítí stejně, ať je ten člověk takový nebo takový. Vemte si třeba jako příklad, mě. Když někomu řeknu, že poslouchám metal a hraji na počítači, protože mě to baví, už vypadám jako vyvrhel společnosti, ale proč? Protože si lidé obecně myslí, že metalisti jsou s prominutím hovada, kteří pořád jen chlastají a nemají nic lepšího na práci, než jen dělat bordel. A hraní na počítači? O tom ani nemluvě. Jak řeknete, že máte rádi počítačové hry, jste hned člověk, který v životě neviděl denní světlo ani svět venku. Přestože to vůbec není pravda a to Vás skoro neznají.

Čas od času v práci stojím na pokladně a pozoruji dění a lidi kolem, čímž nechci říct, že se v práci zrovna nudím, u nás je neustále, co dělat :-D Ale když vidím dnešní děti, puberťáky a mnohdy i dospělí, jak se chovají a neumějí ani pozdravit a poděkovat, říkám si, že mám ještě slušné vychování a moji rodiče na mě odvedli vlastně skvělou práci. A jsem ráda za to, jaká jsem. Časem jsem dokázala sama sebe přijmout takovou jaká jsem, a že nejsem zrovna člověk, kterého je lehké pochopit a nenaštvat hned něčím. Přesto jsem se naučila být na sebe hrdá a vážit si toho, že jsem jiná než ostatní a jedinečná. Že je to vlastně vzácnost být "Někým", než se od Vás očekává.

Tím vším chci říct. Nestyďte se být Vámi, být jedinečným, být odlišným a už vůbec se nepřizpůsobujte druhým. Buďte tím, čím chcete být. Tím čím se cítíte být. Protože být tím, čím se cítíte, je to být "NĚKÝM"! A být Někým je dar...

A jak zpívají Delain:

"We Are The Others!"

(My jsme ti druzí)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fredy Fredy | Web | 23. září 2016 v 11:05 | Reagovat

pěkný blog :-)

2 Zdebra Zdebra | Web | 26. září 2016 v 14:40 | Reagovat

Hry sice moc nehraju, ale dokážu u počítače strávit dost času, ale taky si ráda zajdu do přírody na výlet, na koncerty atd. Spíš mám pocit, že lidi, co často pracují s počítačem, mají větší vztah k přírodě než ti, co je odsuzují. :D
Ten poslední odstavec je výstižnej. Jen škoda, že to lidi nechápou a žijí v představě, že se musí všemu a všem přizpůsobovat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama